Jaká to čest, smět si ochočit přítele,
který, když Tě vidí, upřímně se usměje,
který s Tebou sdílí radosti i choulostivé smutky.
Inspirujete se tvořit dobré skutky.
Přátelství je podivně záležitost levná a drahá.
Koupit se totiž nedá.
Lze ho ale vypěstovat.
Soucitem, láskou, úctou a vděčností ho zalévat.
Trpělivě o něj pečovat.
S úžasem sledovat ho vzkvétat.
Brečíte štěstím,
smějete se nohám bosým,
které šťastně stébélky trávy brouzdají.
Slzy vděčnosti po tváři klouzají.
Svobodní jak vítr čechrající listy stromů.
Náruč vždy otevřenou, jako dveře domů.
Přítel Tě nesoudí.
Když jdeš dobrým směrem, tak rád Tě povzbudí.
Ale přítel ani nelže.
Přiznáte si, když někdo z Vás selže.
Rostete a učíte se plout životem spolu.
Vždycky spolu sedíte u kulatého stolu.
Není to já nebo Ty.
Není to, že jeden má vždy víc a druhý míň.
Je to já a Ty.
Přejete si spolu a společně plníte své sny.