To místo, kam se vracíme,
když ve sněžné bouři se ztrácíme.
Tam, kde naše rány krvavé ošetříme,
slzami soucitu i ty nejhlubší zahojíme.
Tam, kde dokonalé jsou naše nedokonalosti.
V rozpolcenosti najdeme spojitosti.
Spatříme to, co nechce být viděno.
Nasloucháme tomu, co nechce být slyšeno.
Pohladíme to, co je na dotek bolavé.
V temnotě jako jasný oheň záříme.
Tam, kde najdeme přijetí po drsném odmítnutí,
naše stíny v láskyplném obejmutí.
Tady, kde najdeme sílu v celistvosti být.
A tuto celistvost i tam venku za dveřmi domova s větrem ošlehanou tváří, ale se smyslem v očích žít.
