Seber odvahu procestovat sám sebe.
Nervy na to potřebuješ pevné.
Na některé krajiny je radost pohledět.
Hned by s vlasy rozevlátými by se nejeden proletěl.
Jsou však zákoutí,
ve kterých se oči zarmoutí,
staré rány zabolí,
zdi chránící nás před emocemi se proboří.
Vyslechnout ten bolestný smutný příběh.
Nechat slzičky propuknout ve vodopádů brek.
Nejeden by se toho lekl.
Před tím, kdo pohledem neuhne, mistr klobouk by smekl.
Procestovat, kam bojíme se vstoupit.
Strach, že budeme se topit.
Když tato místa zůstanou neprosvícena,
Duše v nich zůstane nevědomky polapena.
Seberme kuráž,
světlem vědomí na každý strach ukaž.
Chvilku krátkou nebo dlouhou s ním sečkej.
Uvědom si, že jsi světlem.
Jakmile světlo stín přesáhne.
Temno už nad námi nevládne.