Sněhové vločky,
elegantním pádem se točí.
Jako emoce proletující kolem a skrze mne.
Každá jedinečná vskutku je.
Jakmile ji do dlaně chytíme,
její pomíjivou krásu si prohlédneme,
roztaje emoce i vločka.
Jen krátký oka mžik u nás sečká.
Vážit si, že jsme měli to štěstí se tou krásou pokochat.
Žádnou si nemůžeme ponechat.
A občas když máme pocit, že nám zmrzne dlaň,
vědět, že vždycky jednou rozpustí se a zamává nám.