Inspirováno obrazem Terezky Pelikán https://teresa-pelican.com/cs
Mohlo by se zdát, že spí.
Že žije život v jiném světě.
Ona ovšem sní.
Sní o láskyplné osvětě.
Vidí jinak věci.
Někdo by snad mohl říci, že je pošetilá.
Takhle normální svět nefunguje přeci,
říká mi cizí tvář posmutnělá.
Tvář, co jinak žít nechce,
snění jí nejde lehce.
Ach, kdyby jen nakoukli,
některé představy by je snad ponoukly.
Kdyby na chvilku vstoupili do pole možností,
možná by se tolik nepohroužili do vlastního neštěstí.
Tolik toho ještě neprožito.
I když už něco mám odžito.
Ovšem nezapomenout při snění a vzpomínání.
Nezapomenout, že každé splněné přání
nejde prožít jindy než teď.
Za to, že můžu žít, hluboký vděk.
Vděk, že můžu milovat.
Vysněný život si malovat.
Díky, že můžu se tu s pokorou učit.
A tenhle pozemský život na kameru točit.
