Klid po bouři

Po divoké bouři vody se uklidnily. Nehybná hladina. V hloubi oceánu to srší životem. Proplouvají kolem mě krunýře mořských želv s jejich ornamenty. Jakoby na nich byla vepsána veškerá moudrost bytí. Všeobjímající klid a zároveň neustálý pohyb. Ticho, ze kterého se linou písně. Omývaná vodou, co léčí staré zanícené rány. Tanec protipólů duálního světa, co se prolínají jako jedno tělo. Nic tu nechybí. Z životodárného písku může být stvořeno cokoliv. Zárodek nového snu, který může vykvést, když o něj budeme pečovat, zalévat ho láskou a necháme mu prostor vyrůst a pak zase odejít. Místo, kde čas je neznámý pojem. Teď je možné vše. Nikdy jindy.