Ptáte se, co nám vyvolalo takový úsměv na tváři? Byl to sobotní workshop vedený Evou Hájkovou a Štěpánkou Jovanovic v krásných prostorech Institutu funkční medicíny a výživy. Dopoledne nadupané odbornými znalostmi z oblasti funkční medicíny, které nám Eva předávala srozumitelnými slovy. Pro mě jako studentku medicíny to bylo velmi obohacující. Výživa je něco, bez čeho nedokáží naše těla fungovat. Proč si ze stravy neudělat přítele, který dokáže podržet? Učíme se, co podávat za léky, jaké zákroky zvolit. Víme ovšem, jak maximálně podpořit organismus v boji s nemocemi a jak pomoci se tělu vyrovnat se všemi zákroky a s léčbou samotnou? Dokážeme mu poskytnout maximální podporu k tomu, aby se mohlo regenerovat, uzdravit se? Jaké máme možnosti nejmodernějších vyšetření, které nám dokáží o stavu našeho organismu mnohé prozradit?
Dostaly se ke mně informace pro mě zcela nové a velmi smysluplné. Děkuju za tu příležitost a těším se, až se dozvím více a budu moct znalosti a holistický přístup ke zdraví uplatnit v praxi jak na sobě, tak na svých klientech. Zároveň považuji za nedocenitelný přesah, se kterým ke každému jednotlivému klientovi Eva přistupuje. Péče o tělo je jeden z mnoha aspektů zdraví a je odrazem toho, co my si v životě převážně nevědomky tvoříme. Co nám tělo říká? Co nás jednotlivé nemoci učí o nás samotných? Nemoc bývá důsledkem oslabené imunity, kterou lze posílit a tím předejít vzniku nemoci. A věřím, že kombinace práce se sebou, s emocemi, myšlenkami a výživa a management péče o tělo jsou opravdu mocnou zbraní. Celé dopoledne se neslo v uvolněné přátelské atmosféře s prostorem pro jakékoliv dotazy.
Odpoledne jsme přešli k části vedené Štěpánkou Jovanovic, která nám poskytla bezpečný prostor pohlédnout do skrytých koutů našeho podvědomí a nechat odplavit hromadu nezpracovaných emocí uložených v našem těle. Prostor to všechno pustit, vyčistit se, léčit se. Prostor uvědomit si, co od života chceme. Transformační dechová cesta v doprovodu hudby a Štěpánky hlasu, při které lze zbourat omezení, ty hradby, které si nevědomky stavíme, a které nám brání v tom si vzpomenout, že ŽIJEME. Co ti brání v tom žít svobodně? Čím se svazuješ? Máš sílu a odvahu vystoupit z kola utrpení, ve kterém žili tví předci? Dokážeš jim poděkovat a vystoupit z rodinných dramat a přestat tento koloběh živit? Když dovolíme si prožít a vyjádřit bolest, vztek, smutek, lítost, ale i radost, vděk a lásku, vytváří se prostor pro nové možnosti. Co teď chceš vědomě tvořit? Už nemusíš být obětí minulosti, myšlenek a emocí. Můžeš přebrat zodpovědnost za to, jak se k životu stavíš.
Během celého procesu je cítit v celé místnosti ta neskutečná síla celého procesu. Pro mě to byl soucit, zranitelnost, důvěra, vděčnost, pokora a bezpodmínečná láska. Neskutečná vděčnost za možnost být tam přítomna a moci to vše vnímat a sledovat, jak skrze dech se dokážeme léčit. Ze srdce za to děkuji. Je krásné sledovat sílu a klid, kterou lidé nabývají skrze poznání sebe sama, skrze odvahu pohlédnout svým démonům do očí a sejít z vyšlapané cesty a vytvářet si vlastní. Děkuji, že mohu být svědkem tolika lidí, kteří vstupují do svobody a přebírají život do vlastních rukou a že mohu být svědkem jejich rozkvětu.
Ze srdce děkuju, Evičko a Štěpánko… Děkuju, že inspirujete k tomu, abychom jiskru, kterou v sobě nosíme, přeměnily v zář, která nám posvítí na každý krok našeho života. Děkuju, že nám ukazujete možnosti, jak najít v sobě naší cestu ke zdraví a naplněnému životu a jak o sebe můžeme láskyplně pečovat.
Nechť vnášíme bezpodmínečnou lásku i do složitých situací, jak nám připomíná symbol růže, který nás celým workshopem provázel.
