Co pro mě znamená psychosomatika?
Pro mě osobně psychosomatika výrazně přesahuje oblast zdraví. Ze své vlastní zkušenosti vím, že práce s vědomím, emocemi, myšlenkami a tělem se odráží ve všech oblastech našeho života.
Jaký je hlavní výsledek dlouhodobé práce na sobě?
Získáváme zpět svou sílu a schopnost vědomě tvořit svůj život. Můžeme převzít zpět moc nad vlastním prožíváním. Neznamená to ale, že přesně ovlivníme, co se nám stane, jak se kdo zachová, nebo jaké situace nastanou. Je důležité si uvědomit, nad čím skutečně máme moc – a nad čím ne.
Ať už se setkáme s jakoukoliv situací, máme tendenci reagovat určitým naučeným způsobem. Často se necháváme ovládat podvědomými vzorci, názory a myšlenkami, kterým věříme.
Pojďme si to ukázat na příkladu.
Věříme například tomu, že u zkoušek jsou na nás zkoušející vždy zlí. A tak, jakmile se zkouška blíží, začínáme pociťovat stres, úzkost nebo dokonce fyzickou nevolnost – přestože se ještě nic nestalo. Vytváříme tak prostor pro to, aby se náš strach naplnil.
Ale co tento strach skutečně odhaluje?
Možná si nejsme vědomi vlastní sebehodnoty. A na čem ji vlastně stavíme? Možná právě na úspěchu, na uznání, na výkonu. Bojíme se odsouzení, chceme si lásku zasloužit – a tak celý život děláme všechno pro to, abychom něco „dokázali“. Abychom v očích druhých měli hodnotu.
Zapomněli jsme, co je skutečně důležité. Že jsme harmonický celek, který – když si to připomene – může z lásky k sobě a k životu žít uvolněně a tuto lásku spontánně vyzařovat.
Zapomněli jsme, že láska je tady pro nás neustále. Nemusíme ji hledat venku. Je v nás – a je jí nekonečně. Jakmile si ji uvědomíme sami v sobě, začneme ji vidět všude kolem.
A jak to souvisí s psychosomatikou, ptáte se?
Není překvapivé, že člověk, který hluboce věří, že „za nic nestojí“, může být náchylnější k nemocem.
Svět kolem nás zrcadlí náš vnitřní stav bytí. Když uvěříme, že jsme obětí života, začne se to promítat i do našich zkušeností – a nemoc může být jedním z těchto zrcadel.
Bojíme se odmítnutí, a tak nevyjadřujeme své potřeby ani hranice. Uvnitř nás to ale vře. Tělo pak může začít bojovat samo proti sobě – vznikají autoimunitní onemocnění, rakoviny, chronické potíže… Ne vždy lze nemoc zvrátit, ale často ano. A především – vždy je možné uzdravit Vědomí. Díky tomu můžeme i v náročných situacích zůstat v klidu a spojení sami se sebou.
Jak už jsem zmínila na začátku, práce na sobě se dotýká všech oblastí života. Krásným příkladem jsou mezilidské vztahy. Když se učíme řešit konflikty vědomě, přestáváme vinit druhé za vlastní omezení. Každý konflikt nám může ukázat něco o nás samých – o našich přesvědčeních, reakcích, o tom, co v sobě stále nevidíme.
Nepříjemné situace nám poskytují jedinečný prostor k sebepoznání.
A tak bych mohla pokračovat dál. Věřím, že se brzy pustím do psaní článků na jednotlivá témata zvlášť, kde nabídnu své pohledy a zkušenosti.