Ach, jak je to krásné a bolavé zároveň.
Někdy mám pocit, že už znám každou píseň.
Že každou emoci jsem už pocítila.
A další okamžik vím, jak moc jsem se pomýlila.
Obyčejný oka mžik.
Do mého světa neznámý pocit vnik.
Husí kůže po celém těle.
Vítám ho s otevřenou náručí nesměle a přeci vřele.
Tančí kolem mě.
Do neprozkoumaných krajin mě jeho dotek zve.
Někdy zahřeje dušičku mou.
Někdy zas mnou nemilosrdně projede blesk a hrom.
Ale ať už je to let nad rozkvetlou loukou.
Nebo pád do hlubin roklin napleněných tmou bezednou.
Obojí splyne do těžké kapky,
kulící se po mé tváři,
co v paprscích měsíce ve tmě zazáří.
